Po celodenním cestování jsme utahané jako štěnata dorazily do Santa Barbara. Okamžitě jsem si se správným cestovatelským pudem vybrala špatný exit a vydala se do méně přívětivých částí města, ale nakonec jsme se dobraly zpátky k Pacifiku. Zastavily jsme v prvním motelu, na který jsme narazily, s tím, že bude asi nad naše poměry, protože má výhled na oceán a přes cestu je park. K tomu měl pán v recepci jen jediný pokoj ještě volný, a to byl dvoupokojový suite s kuchyňkou. Řekla jsem mladíkovi, kolik jsem ochotná utratit, a jestli mi doporučí kam se vydat. On se na mně podíval, přihodil k mé horní hranici pětku, řekl, že aspoň může zavřít a jít, a že pokud to beru, tak je pokoj náš.
Že byl sympatický, ještě jsem se vyptala kam jít na večeři a pochytala další jak se ukázalo dobré rady, a šly jsme se ubytovat. Okno na stříškou a to vedle byl Petřin pokoj, já jsem měla svůj vlastní, k tomu koupelna s tlustými ručníky, orchideje na poličce, a ještě kuchyňka. Po týdnu v jednom stanu jsme si připadaly jako v paláci.
Photo album created with Web Album Generator
