Rebecca and I finally make a run for the camp. It is hard to make a 6 mile run for anything. David had left us while ago, wearing almost nothing and claiming that he is going to be fishing along the way. The most bizzare part is that he actually did fish along the way! Talk about dedication winning over reason. Thunder and lightning cought up with us and we hunkered under a boulder on a lake shore to wait it out. Remind me again, why am I here instead of sipping coctails on a deck? Oh yes, I remember, because I love it here. Cold and wet and beaten up by hail, I still love it here.
Když už nemůžeme dále čekat aniž bychom riskovaly zatmění, vyrážíme směrem k tábořišti. David nás opustil před půl hodinou s tím že bude cestou chytat ryby, a kupodivu cestou opravdu rybařil. Výhra nadšení nad zdravým rozumem. Cestou k jezeru začalo hřmět a blýskat. Dobíháme z otevřené planiny ke břehu jezera a přitulíme se ke skále. Kroupy jsou teď velikosti hrachu a ubíjejí naše holá stehna. Krajina se mění pod nánosem běloby. Pokouším se vzpomenout co mě to k čertu žene pořád dál. A, už si vzpomínám, protože jsem propadla horám a ani kroupy na tom nic nezmění.
Photo album created with Web Album Generator
