Čeština (Czech Text)
Monday October 12th
We woke up in Kanab not knowing what time it was. Time is a very peculiar thing in this part of the country. We were in the Mountain Time Zone, no question about that, but some states and some Indian reservations recognize DST, while others do not. To make things more confusing, my iPhone was picking time from who knows where and never seemed to show the expected time. After while we gave up on time, and there is certain liberation in doing so. Anyway, we woke up before sunrise, when the sky started turning lighter. After spending most of the previous day in a car, I really wanted to hike up a trail recommended by a friendly lady at the front desk of Parry's the night before. Being a good husband, though less troubled by our lack of excercise, Larry went with me. Squaw Trail starts at the end of the town and climbs up those red cliffs that were made famous in the old westerns. It is only a mile or so to the top, but of course uphill all the way. Not realizing that Kanab is relatively high, I epected a hot day, and totally froze on the hike. Larry was ahead of me all the way up, but once I could smell hot coffee from the valley bellow, I just ran down the hill and he could hardly keep up. At least we deserved the seconds and thrirds of Parry's hush browns and crispy bacon. After picking up new car battery, returning for the map that I left on a night stand, stopping for some groceries and getting maps and a hiking book at the BLM office, we are finally leaving Kanab. I changed the plan and instead of heading to Escalante NM and back north, we turned south on an unpaved House Rock Valley Road (or something like that, each map had a different name) to search for Wirepass and Bucksking Gulch canyons. The sky is getting darker and darker, no the ideal weather for slot canyons, or for photography, but the landscape is still fascinating. I wrote some more about our little canyon adventure here. The entire Vermilion Cliffs area is quite interesting and several dirt roads heading closer to the cliffs were tempting. Eventually we joined the paved highway. Inconspicuous sign marking "Marble canyon" caught my attention and a spur dirt road and short hike lead us to the top of a deep canyon with Colorado river way down bellow. Nothing in the flat desert on that side of the road indicated what we were going to see, and the sheer drop was quite impressive. It took little hand holding getting me to the edge, but was worthy. Having the whole scene all for ourselves added to the impression. Before long we are crossing Navajo Bridge over Colorado, with tiny yellow drafts flowting down the river way bellow. I got two sets of small silver earings from a lady at one end of the bridge. We are on Navajo land now, and silver jewerly of various quality is going to everywhere. The sky is finally clearing up, giving us some nice late afternoon light as we are descending to Page. We checked into a Quality Inn overlooking lake Powel (our room was overlooking the parking lot, but that was just fine), and since we had little bit of daylight left, we returned to a Horseshoe Overlook few miles back. Another view of Colorado from way above. I know from Larry's pictures that the river makes a perfect horseshoe down bellow, but unlike him, I was not willing to stick my head over the edge just to see it. We ended the day in a restaurant across the street that had some trully uninspired food. The salad bar offered iceberg lettuce, cucumber and multiple canned items. The steak was a Costco style patty wrapped in bacon. Medium rare doesn't apply. In spite of that, the place constantly full of tourbus turists. I hope someone explained to the French at the next table that this is NOT American fine dining. Watching the tour groups, we were once again grateful for all the good time and the mishaps that we get all by ourselves, without a set plan and a hovering guide.
The drive: Čas je relativní pojem. Cestou z Kalifornie jsme překročili časové pásmo, s tím si umíme poradit. S čím jsme nepočítali je že Utah, Arizona, a různé Indiánské kmeny roztroušené po jejich území mají různé názory na uznávání letního času. Mobilní telefony se seřídily podle toho odkud dostaly signál, ne nezbytně podle toho, kde jsme se nacházeli. Po nějaké době jsme čas vzdali a začali se řídit podle světla a tmy, což bylo nečekaně osvobozující.
V Kanabu jsem se probudila za svítání, rozhodla se, že to je později než vstávám doma do práce, a začala jsem se vypravovat na malou vycházku na vrchol skal nad městem fotit východ slunce. Larry se kouknul na venkovní tmu a prohlásit že mě samotnou nepouští, a tak jsme oba statečně vyrazili k vrcholům. Rozhodně jsme nemuseli bojovat a místo k parkování. Na vrcholek je to jenom něco přes míli, ale samozřejmě pořád nahoru. Místo aby se s vycházejícím sluncem oteplovalo, teplota dále klesala, a tak jsem na vrcholku jen nešťastně drkotala zubama a velmi hbitě sbíhala zpátky do údolí. Aspoň jsme si zasloužili vydatnou dvojitou či trojitou snídani zpátky u Parryho.Ještě jsme pořídili novou baterii, vrátili se k Parrymu kde jsme nechala na nočním stolku mapu, nakoupili potraviny na cestu a zastavili se u rangerů pro mapy, a konečně jsme opuštěli Kanab.
Brzy jsme odbočili ze silnice na nezpevněnou cestu která ojíždí Vermilion Cliffs. Po osmi mílích jsme se dokodrcali k malému parkovišti u začátky stezky do dvou propojených kaňonů. Popis dobrodružství v kaňonech je u obrázku zde.
Chvíli jsme poseděli na korbě auta, cpali se a vychutnávali teplý vzduch, potom jsme se pustili dále na jih. Skály po levé ruce dostávaly zajímavější a zajímavější zbarvení. Nakonec jsme se připojili zpátky na uznávanou silnici. Začali jsme hledat kilometrovník u kterého měla být stezka k Podkově, a místo toho jsme našli nenápadnou odbočku k Mramorovému Kaňonu. Pojeďme, prosila jsem. Krajina napravo od cesty nevypadala příliš zajímavě, ale odbočili jsme stejně. Po chvíli stopa v poušti končila u cedulky "Malý kaktus potřebuje vaši pomoc", odkud jsme pokračovali pěšky. Země se najednou před námi propadla do hlubokého kaňonu, a na jeho dně peřeje zeleného Colorada. Stálo mě hodně úsilí dojít blíže k hraně kaňonu, výšky nikdy nebyly můj kamarád, ale jaký to pohled. A nikde ani živáčka.
Další zastávka byla opět u Navajo mostu klenoucího se přes Colorado a několik mílí dále. Ani přes zábradlí mostu jsem se nebyla ochotná naklonit. Žaludek mi tancoval i když jsem jen sledovala Larryho jak fotí žluté nafukovací čluny hluboko pod námi. Od Indiánské dívky jsem si koupila dvojí náušnice, v modré a černé.
KOnečně se sluníčko prokousalo přes mraky, a na dlouhém sjezdu do mětečka Page měly skály a poušť zlatavý nádech. Ubytovali jsme se v motelu hrdě hlásajícím Indiánské vlastnictví. Narozdíl od většiny motelů měl zajímavější architekturu, a v důsledku jsme měli pokoj s divnými úhly. Velice pohodlné přenocování.
Zbývala nám trocha denní světla, a tak jsme se vrátili pár mílí zpátky k POdkově, která byla u správného kilometrovníku, jen na jiné silnici. Malá předvečerní procházka k poslednímu dnešnímu hlubokému výhledu na řeku Colorado. Řeka vyřezala do stráně dokonalou podkovu, ale to vím jen z Larryho fotek, protože naklonit se nad sráz jsem prostě nezvládla, a tak jsem neviděli její vrchol. Po návratu jsme zašli na večeři přes silnici, a měli pamětihodně špatnou stravu. Kromě toho se restaurace brzy zaplnila zájezdovými skupinami, jen doufám, že si těm Francouzům někdo vysvětlil že toto není vrchol Americké kychyně. Znovu mi to připomnělo jak jsem vděčná ze všechny objevy i neúspěchy našich cest, ať jsou jakékoli, jen že jsou bez průvodce.
- Kanab to Hwy 89 to House Rock Valley Road
- House Rock Valley Road around Vermilion Cliffs National Monument
- Hwy 89 ALT to Marble Canyon and Navajo Bridge
- Hwy 98 to Horseshoe Overlook and Page
The map:
Zoom in and out and toggle between Map and Satelite
View Larger Map